Saxofony

Historie vzniku saxofonu

Vynálezcem saxofonu je belgický nástrojář, flétnista a klarinetista Adolphe Sax (1814 – 1894). Saxofon vynalezl již v roce 1840. Následně vyrobil několik saxofonů v různých velikostech. Patentu na výrobu saxofonů se však dočkal až v roce 1846 (patent mu byl udělen na 15 let). Na veřejnosti se saxofon objevil v roce 1841. Jednalo se o basový saxofon, který byl laděný v C. Sax chtěl původně vyrobit několik typů saxofonů, avšak realizovány byly jen některé z nich.

Nový dechový nástroj?

Jedním z hlavních důvodů, který přivedl Saxe k vynálezu saxofonu, byla snaha zkonstruovat zcela nový hudební dechový nástroj, který by měl kvalitní zvuk v nízkých polohách. Tento nový hudební nástroj by měl podle Saxe umět kombinovat dobrou ovladatelnost dřevěných hudebních nástrojů s masivním a razantním tónem, který vydávají žesťové hudební nástroje.

Saxofon v jazzové hudbě

Původním záměrem bylo využití saxofonu v klasických symfonických orchestrech. Tento záměr však nebyl vyslyšen ze strany hudebních skladatelů, kteří saxofon dlouhou dobu prakticky ignorovali. Saxofon byl tak zpočátku využíván pouze u vojenských kapel.

Největší slávu zažil saxofon s nástupem jazzu na přelomu 19. a 20. století. Bylo to dáno tím, že saxofon je svými zvukovými vlastnostmi pro tento žánr daleko vhodnější než pro potřeby vážné hudby.

Materiály pro výrobů saxofonů

Většina saxofonů je vyrobena z mosazi. I přes využití tohoto typu materiálu se saxofony neřadí mezi žesťové hudební nástroje, ale do skupiny dřevěných hudebních nástrojů (zařazení je v tomto případě dáno způsobem tvorby tónu v hudebním nástroji).

Výrobci saxofonů zkoušeli i jiné materiály, ale většinou bez konkrétních výsledků. Konkrétně se zkoušela výroba z plastu, mincovního stříbra či z bronzu, díky kterému prý mají saxofony plnější tón.

Dalším typem materiálu je niklové stříbro, z kterého vyrábějí nástroje firmy jako Selmer, Yanagisawa, P. Mauriat, Keilwerth, a BG (tyto saxofony prý mají jasnější a silnější zvuk).

Zdroj: Wikipedie, Saxofon