Smyčcové nástroje

Smyčcové hudební nástroje

Smyčcové nástroje řadíme mezi strunné hudební nástroje, u kterých je zdrojem zvuku chvějící se struna, která je napnutá mezi dvěma pevnými body. Podle Sachsovy a Hornbostelovy klasifikace hudebních nástrojů je označení této skupiny hudebních nástrojů chordofony.

Hornbostel a Sachs rozdělují chordofony (strunné hudební nástroje) do dvou hlavních skupin. Rozdíl mezi oběma skupinami je v tom, že po odstranění rezonátoru u jednoduchých chordofonů by ještě mohly vydávat zvuk (např. odstranění desky u klavíru). Naproti tomu odstraněním rezonátoru u složených chordofonů by se vydávání zvuku zcela znemožnilo (např. odstraněním trupu houslí).

Co je to smyčec?

Smyčec je pomůcka, která je důležitým prvkem k tomu, aby bylo možné hrát na smyčcové hudební nástroje (housle, violu, violu da gamba, violoncello, kontrabas). Smyčec je tvořen pomocí dřevěné hůlky, mezi jejímiž konci jsou napnuty koňské žíně.

Rozměry smyčce jsou různé podle typu hudebního nástroje. Rozdíl je tedy mezi houslovým smyčcem či violovým smyčcem. Mezi další známé typy patří např. violoncellový smyčec, kontrabasový smyčec či smyčec v tzv. francouzské variantě.

Pro výrobu smyčců se využívá tvrdé dřevo. Zatímco převážná část délky smyčce má kruhový průřez (nazýváme ji prut), konce smyčce jsou rozšířené a uzpůsobené pro zachycení koňských žíní. K zašpičatělému konci smyčce jsou žíně uchyceny pevně. Na opačném konci smyčce žíně napíná tzv. žabka, kterou lze posunovat pomocí napínacího šroubu podél prutu. Po stranách žabky se často objevují různé dekorace, nejčastěji v podobě perleťových prvků.

Historie smyčcových hudebních nástrojů

Mezi první hudební nástroje, které řadíme mezi smyčcové nástroje patří středověká fidula a rubeba (známá rovněž pod názvem rebec či rebeka), která je nástupcem arabského rabábu. Právě z těchto hudebních nástrojů se v následujících staletí vyvinuly nové moderní smyčcové nástroje, které spadají do tzv. houslové a violové (gambové) rodiny. Název této rodiny byl odvozen od hudebního nástroje viola da gamba, který je její součástí.

Významné zastoupení v historii smyčcových nástrojů bychom nalezli rovněž v Asii. V Číně jsou velmi oblíbené jedno až dvou strunné hudební nástroje houslového typu (tzv. erhu). V Indii jsou představiteli této kategorie nástroje sarangi a sarinda se třemi nebo esradž se čtyřmi hlavními a velkým počtem přiznívacích strun. Tradiční japonský smyčcový hudební nástroj je kokjú, který ma struny tři.

Na většinu z těchto historických smyčcových hudebních nástrojů se v dnešní moderní době již prakticky nehraje.

Typy smyčcových hudebních nástrojů

V současné době se v evropské hudbě nejvíce používají tyto smyčcové hudební nástroje – housle, viola, violoncello a kontrabas.

Smyčcové nástroje vhodné i pro začátečníky

Smyčcové hudební nástroje jsou velmi oblíbené a to i mezi začátečníky či studenty hudebních a uměleckých škol. Výhodou je, že se tyto hudební nástroje (např. housle či violoncello) vyrábí i v menších velikostech již pro děti od 3 let. V pozdějším věku je možné zvolit i další smyčcové nástroje jako jsou viola nebo kontrabas.

Na druhou stranu je třeba počítat s tím, že u začátečníků chvíli potrvá, než se s tímto typem hudebních nástrojů naučí a začnou „produkovat“ příjemný zvuk, který zcela jistě smyčcové nástroje dokáží svým posluchačům poskytnout.

Zdroj: Wikipedie – Smyčcový nástroj

Wikipedie – Smyčec

Wikipedie – Chordofon